cesta do Passo Pordoi, pokus o ferratu - Déčko, ale velice pěkně uklouzaný vápenec, vzdávám to. Ale potkávám Slovinskou dvojici horolezců. Ona to dá, my zbaběle obcházíme, ale povídáme si a je to bezva. Výstup na Piz Boe (3152 mnm) 3152-2640 = 512 výškových metrů. Sestup dolů slovinskou dvojici povídaní se mnou baví, pokračujeme zpět do Passo Pordoi, na první den bezva tůra.
Pondělí
vydávám se cestou do Cortiny, parkuji u Rifugion Dibona, jede se kousek po prašné cestě. Výstup k ferratě Giovanni Lipella je nádherný nejprve nekonečné šlapání suťovištěm, potom se vchází do jeskyně. Tunel je snad půl kilometru dlouhý, druhá část ferraty je vážně náročná hlavně díky kombinaci obtížné ferraty a namrzlé skály i lana jsou místy omrzlá. Jak do stěny svítí odpolední sluníčko, tak občas padají i kameny. Ale výstup na Tofana di Rozes (3225 mnm) 3225-2496 = 729 m je nádherný a hlavně ten rozhled, na vrcholku jsem sám a moc si to užívám. Dolů sestupuji docela pozdě díky tomu, že se mi ráno vůbec nechtělo vstávat. Ale díky tomu mám možnost si prohlédnout hory ve světle zapadajícího slunce. Cestou do Arabby, už za tmy, potkávám v jedné zatáčce vlka.
Úterý
Opět do Cortiny, přesněji severně od ní, zde je ferrata na památku horského vůdce Michielliho Albina Strobela. První část je nejištěná, jedná se o lezení klasifikované jako 2, ale jedná se spíš o chodník na úzké římse nad údolím. Cestou potkávám dva Maďary a nahoře jednoho Jiho-Korejce. Nástup začíná 1692 mnm a vrchol je Punta Fiames (2252 mnm), 562 m. Sestup dolů bezvadný, po suťovišti se dá "lyžovat". Mám dost času, lovím kešule, podívám se na skokanský můstek, už pěkně zchátralý, najdu i bobovou dráhu, podívám se do městečka i k lanovce (tam si to trochu pamatuji). Potom ještě hotelový komplex a malá vesnička nad Cortinou. Ještě se jedu podívat na sjezdovky, tak těsně před setměním potkám dva Čechy, povídáme ale 6 stupňů nám delší povídání nedovolí. Cestou potkávám ve stejné zatáčce opět vlka, pojmenovávám ji vlčí zatáčka. :-)
Středa
Odpočinkový den, vyrážím opět do Pordoje a potom dolů, udělám si krátkou procházku k vodopád, zde je keš v necelé polovině výšky, docela výzva. Příště radši s jištěním, jsou tu nýt a kruh. Potkávám dvě R8čky. Parkuji v zatáčce a vydávám se cestou směrem na Piz Boe, lovím keš v nádherné soutěsce potoka, na jaře nebo před deštěm bych sem vážně nelezl. Potom dlouho hledám jednu mršku po cestě ale nepodaří se, dále prozkoumám malou ale zajímavou jeskyni a pokračuji dál do Passo Sella, kde si prohlížím pozoruhodnou lanovku pro dva na stojáka, ta co v zimě nejezdí. Lovím kešule a prohlížím si zdejší lezeckou zahrádku, potkávám německou skupinku a dva Angličany, vyfotím si jejich průvodce a pozvu je na Český pískovec.
Čtvrtek
V pět stávám a vyrážím směr Cortina na Rifugion Dibona nechávám modřenku a vyrážím na dlouhou kombinaci ferrat Olivieri na vrchol Punta Anna (2731 mnm) a dále navazuji ferratou Gianni Aglie na vrchol Tofana di Mezzo, prý nejlepší co okolí Cortiny nabízí a skutečně ano. Už vím, co to znamená vzdušná ferrata, když člověk opatrně našlapuje po římse široké deset centimetrů a má pod sebou půl kilometru prázdna, skutečně nádhera (možná jsem se i trochu bál ale jen maličko :-)). Vrchol Mezzo je ve výšce 3244 mnm, dnešní převýšení bylo 586 metrů. Cestou mě stále dohání jakýsi ferratista, jen tak se nedá, ale stařík má docela formu, tak se ho snažím zdržet alespoň konverzací. Chvíli si anglicky povídáme nezná složitější slova, ale podle přízvuku jeho národnost nepoznám, tak se ho zeptám je zo Slovenska. Jdeme spolu na vrchol a potom ve dvou dolů. Italové na horní stanici lanovky zřídili útulnu, ale jídlo i voda je již vybraná, Slovák mi věnuje půl litra šťávy s citronem, sestupujeme k ledovcovému jezírku, slyšíme práskání ledovce a občas do něho sjede maličká lavinka kamení. Přecházíme hodně nestabilně vypadající suťovistě, ale není to tak hrozné a střádáme nějaký společný plán. Po sestupu si dáváme pivo a Colu v chatě na Diboně a společný plán na zítřek je jistý jen si upřesníme co zmákneme.
Pátek
Nakonec zvolíme výstup na Civettu (3220 mnm) docela náročná ferrata hlavně díky své délce, většinou ji doporučují jít na dva dny, ale my ji v pohodě zvládneme za den ještě chvilku posedíme na chatě a popovídáme s Italem o krásách místních Dolomit. Nahoře ulovím jako první kešku a mladí Italové z Milána mi prozradí, že to ploché na obzoru už je vážně moře. Hodně dlouhá ferraty s převýšením 1120 metrů.
Sobota
odpočinek a příprava na odjezd, ale někdy se sem určitě zase vrátím.
www.bergsteigen.com
Žádné komentáře:
Okomentovat